Stravujeme se po uruguaysku

Vždycky jsem si říkala, že když nebudu mít o čem psát, můžu psát o jídle. Toho je tady vždycky dost. Netušila jsem však, že ten okamžik přijde tak brzo, tedy ani ne po 3 měsících. Ale teď už zpět k tématu tohoto článku - typická nebo tradiční uruguayská jídla. O některých jsem se už zmínila v některých z předešlých článku, a tak se tu o nich nebudu už rozpovídávat.


Troška statistiky na začátek - v Uruguayi na každého člověka připadne asi 3,5 krávy, což se odráží také v jídelníčku. Hovězí je tady levnější než kuřecí. Naopak, co byste tady stěží hledali je vepřové. Vlastně si nevzpomínám, že bych ho tu během 2 a půl měsíce jedla. Příjemná změna. Takže co se tady jí místo vepřo-knedlo-zela a svíčkové?

Milanesa

Nebudete tomu věřit, ale já se vážně těšila, že si odpočinu od řízků. Dokonce jsem se psychicky připravovala na jejich "ukuchtění", kdyby po mně rodina chtěla nějaké české jídlo. No, hned druhý den tady mi byla představena milanesa, což je vlastně strašně teňulililinkatý plátek hovězího (nebo kuřecího) v hromadě trojobalu - tedy řízek. Rohlíky tady samozřejmě neexistují, a tak se strouhanka nahrazuje buď moukou, nebo nastrouhaným toastovým chlebem.


Milanesa je vlastně takový superřízek - uruguayci jsou v jeho úpravách rozhodně nápaditější než Češi. Jí se jak v teplé, tak studené formě, s bramborovým salátem (, který tu, kdo ví proč, nazývají ruský), s bramborovou kaší, hranolkami nebo v "housce" s plátkem rajčete a ledového salátu. Poslední jmenovaná verze je tu takovým fastfoodovým jídlem, které koupíte na každém rohu. Na oživení této klasiky si Uruguayci navrch přidávají sýr s hráškem, "volské oko" nebo kukuřici a k vidění je také se zeleninovou oblohou. Řízek mezi krajíci chleby tu z pochopitelných důvodů však nenajdete.

Guiso

Nikdy jsem nejedla německý eintopf, ale představuju si ho nějak podobně. V této směsi, vzdáleně se

podobající guláši, můžete najít chorizo (něco jako klobása), brambory, kousky kuřecího masa, nějakou záhadnou luštěninu, kousky papriky, občas i kukuřičný klas - záleží na náladě kuchaře a na záhadné položce co-dům-dá. Jak vidíte, je to pěkná směska, která ale kupodivu chutná úžasně. Nevím jak v ostatních rodinách, ale u nás se jí poněkud překvapivě s rýží.

Zeleninová tortilla

Párty verze tortillas

Nenechte se zmýlit a rychle si z mysli vyžeňte představy mexických placek plněné masem a zeleninou. Tady je tortilla slaný "koláč" plněný každou možnou i nemožnou zeleninou a občas i oblíbenou kombinací vajíčko-sýr-šunka. Jí se jako hlavní jídlo, ale i v "jednohubkové" podobě.

Stejné slovo se tu používá i pro vaječné "placky". Oblíbená rodinná verze je s cuketou a vajíčkem, špenátová nebo se zelenou paprikou. Když se nad tím tak zamyslím, moje rodina je do ní schopna zakomponovat cokoli, včetně špaget nebo rýže. Zní Vám to lákavě? Jo, mně taky, a pokud jste nuceni během týdne konzumovat tuhle "dobrotu" asi čtyřikrát, velmi rychle se zají. Zvlášť když se tu skoro nepoužívá koření.

Modifikace v podání host mamky aneb
Dnešní oběd.

Pizza

Hmm... Jo, tak tu tady miluju. Od té české se liší hned v několika směrech. Prvně - není kulatá. V pizzeriích ji pečou jako dlouhý obdélník, který se následně rozdělí na tři menší. Druhý rozdíl je ve výběru: zatímco každá menší pizzerie v Česku má na menu minimálně 20 druhů, ty zdejší si vystačí se dvěma - "základní" a muzzarela. (Mozzarella není muzzarela, jak jsem ke svému překvapení zjistila. Tady je to prostě "normální" sýr.)

Další nápadný rozdíl je v tloušťce těsta, která je pomalu čtyřnásobná, a horní vrstvy, která se s tou českou také nemůže měřit. Výsledkem je neuvěřitelně lahodná pizza, která je však o něco více mastná. Zlatý hřeb na konec - fainá. Nevím, jak to přesně popsat, protože když řeknu, že je to kořeněná placka o tloušťce asi půl centimetru, nezní to vůbec tak lahodně. Věřte mi - je. Většinou se fajná jí k té "základní", což je vlastně jen těsto s rajčatovou omáčkou a kořením.

Empanady

Každý už o nich asi slyšel, ale přiznejme si, že to v Česku rozhodně není nijak velký hit. Tady? Tady se empanadami žije. Tyhle plněné taštičky arabského původu jakoby učarovaly obyvatelům nejen Uruguaye, ale i ostatních jihoamerických zemí. Na rozdíl od pizzy tu existuje asi trilión verzí - plněné masem, sójou, zeleninou, sýrem a šunkou, sladké empanady s ovocem nebo dulce de leche a seznam pokračuje dál a dál. Podávají se jak studené, tak teplé a můžete je koupit na každém rohu.

Ono je toho samozřejmě víc, ale něco si musím nechat i na příští článek o jídle. Snad se v něm dostanu ke sladkostem... Mňam.


Užijte si krásný prodloužený víkend. ;)