Zobrazují se příspěvky se štítkempočasí. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempočasí. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 15. září 2016

Počasí neporučíš

Být nemocná je vážně otrava. Ležíte nebo sedíte na posteli, prakticky srůstáte se svým notebookem při sledování filmů, seriálů a (v mém případě převládající) čtení knížek. Písmenka, postavy a vlastně jakýkoli obraz Vám plave před očima, a tak sledujete to nádherné počasí venku a každých pět minut se ptáte Boha/bohů/jednorožců, proč jste nemocný zrovna teď, když je tak hezky.

A pak jsem najednou nemocná nebyla, a co se nestalo? Oranžová se stala. Nedává Vám to smysl? Hned vysvětlím. Uruguay sice není úplně nejnebezpečnější země co se přírodních pohrom týče, ale to nebezpečí tu je. Například vloni tu takové menší tornádo pocuchalo pár měst (čtěte
významně zredukovalo počet obytných stavení). Naštěstí se to prý stává jen jednou za deset let, tak doufejme že Uruguayci nikdy neviděli film Jáchyme, hoď hod do stroje.

Národní meteorologický ústav tak každý den vydává výstrahy v případě stavu nebezpečí. Existují 4 stupně závažnosti - zelená je naprosto bezpečná, žlutá varuje například před silným větrem, následuje oranžová a nejzávažnější je červená. Jinak řečeno - zelená píše se písemka, žlutá - riziko písemky se snižuje, oranžová - písemka by se psala, ale nikdo nejde so školy, červená - škola (pokud stojí) je zavřená.

A tak jsem sice byla zdravá, ale krásné počasí bylo to tam, a já musela zůstat doma další dva dny. Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale chyběla mi škola, lidi v ní a hlavně jsem začínala šílet ze svého "vězení". A pak mi sestra oznámila, že ani ve čtvrtek není škola. Učitelé a všichni zaměstnanci školy stávkují! Jak můžou stávkovat, když já se chci jít vzdělávat?!? A tak jsem zase byla doma.

Na rozdíl od předchozích dnů bylo krásně, a tak jsem to odpoledne nevydržela, ukecala povolení jet na pláž, vzala kolo a poprvé se sama vydala objevovat tu hromadu písku kolem vody. Malý baťůžek na zádech skrýval můj deník (hmm... spíš tedy měsíčník, protože obsahuje přesně dva zápisy - včetně jednoho dnešního), který jsem pak na jedné duně obohacovala o své boly. Škoda jen, že neumí mluvit, rada by se hodila.

Pláže tady v El Pinaru jsou nádherné - jemňulilinký písek, ve kterém sem tam objevíte mušličky, přímo láká, abyste se do něj celí zahrabali. Ty kilometry a kilometry písku ještě čekají až je objevím, protože dnes jsem stihla jen malý kousek. I tak to byl celkem úspěch, protože za jednou písečnou dunou jsem objevila hned 3 další výměnné studenty, a tak jsem se k nim přidala. Hmm, kdo by odmítnul popíjení maté a ty báječné alfajores?? Já ne, což už je povážlivě vidět na mém zadku. Vážně, budu muset začít cvičit nebo běhat. Tak mě napadá, pro tento účel jsou ty pláže ideální i na přelomu zimy a jara. No posuďte sami.


neděle 11. září 2016

Balada o jaru

Pohled z mého malého vězení,
chci říci pokoje. 
Po dlouhém období dešťů a zimy (jo, já vím, že to byly jen dva týdny, ale...) konečně přišlo jaro! (Pro mé české tělo takové lehce podprůměrné léto.) Jako v každém líčení o jaru i zde musím použít věty jako: Sluníčko na nás vykouklo zpoza mračné opony a vesele se na nás směje. Lehounký větřík si hraje s pupeny nedaleké jabloně, atd. Ale dost už. Nebudu Vám přece lhát! 1) Nemám na sobě brýle, takže bych ty pupeny stejně neviděla a 2) jabloň jsem tu ještě nepotkala. (Možná tu někde ale jsou a v tom případě je tu problém 1).)

Když ono je venku tááák krásně! Už třetí den svítilo sluníčko a můj host bratr s kamarády dokonce vytáhl surfovací prkno! Kde ho chce ale použít to netuším, protože jsem byla ujištěna, že dnes prostě žádné vlny nehrozí. Ale co já vím?

Nicméně z příchodu jara nemám vůbec radost. A proč? Venku je něco přes 19 stupňů, což by tak odpovídalo polovině mojí tělesné teploty. Ptáte se, která zákeřná nemoc mě lapila do svých pařátů? Já vlastně sama nevím. Ne, že by tu nebyli doktoři, jsou, ale z pětiminutové přednášky jsem nerozuměla ani slovo. Často slýchávám vtípky o doktorech a jejich písmu. No, tady by mohli dělat vtipy o jejich mluvě. Výsledek je ale stejný - vyfasovala jsem antibiotika a prášky na snížení horečky a s mou chatrnou španělštinou jsem snad pochopila i dávkování...


Zatímco celá Uruguay tak tráví čas venku, popřípadě přímo na pláži, já střídavě sedím a ležím ve své posteli a snažím se skypovat s mou českou rodinou, aniž bych je moc vyděsila svým vzhledem (jasný neúspěch...) a aniž bych přitom usnula. (Alespoň něco jsem zvládla.)




Doufám, že vy se máte lépe a užíváte si zářijového sluníčka. Omlouvám se za svou relativní neaktivitu - věřte mi, já se vážně snažím psát, ale v posledních dnech mi písmenka utíkala před očima. Mršky jedny. Štěstí, že s sebou nevzaly i můj notebook.


Jakékoli blbosti, pitomosti, krávovinky a podobné ptákoviny připisujte prosím mému aktuálnímu zdravotnímu stavu a vlivu tun prášků, které polykám.


Z moci mně svěřené vás prohlašuji
za pár. <3