Krákoráme

Jen žůžová tu může být!

V rámci mých pokusů o začlenění do společnosti jsem začala chodit do sboru. No, začala chodit - byla jsem tam dvakrát během měsíce a teď tohle. Zájezd! Dobře, dobře, přestanu přehánět. Byl to takový malý výletek do vedlejšího městečka s naším asi dvanáctičlenným sborečkem. Ale stejně.

K mému velkému překvapení tu zpíváme zhruba to stejné co v Česku, tzn. Beatles, Queen, nějaké potrhle znějící africké písničky atd. Takový menší rozdíl ale je, že zpíváme jenom s textem - noty se tu, zdá se, neprovozují, protože se tady neučí jak je číst. (Dokonce ani v umělecky zaměřených třídách!!) Takže zpíváme z velkého papíru, na kterém je napsaný text, a když se náhodou někde rozchází hlasy, použijí se dvě barvy. Tolik k úžasnosti našeho sboru, ale teď zpátky k onomu výletu.

U nás na hradě se taky češeme.

Abychom byli krásní
na vystoupení!

V úterý jsme zamířili do Atlanty, což je malé město asi 20 minut cesty od El Pinaru. V jednom ze "sportovních klubů" (nebo co to vlastně bylo), jsme se setkali s dalšími 6 sbory z okolních škol. Atmosféra byla báječná stejně jako pohoštění, písničky, pokec a počasí. Nejsem žádný odborník, ale přijde mi, že ti nejlepší lidé jsou vždy ve sboru. Ani zdejší není výjimkou, a tak jsme si to pořádně užili.

Největší radost jsem ale měla až po vystoupení, když jsme seděli na trávníku, poslouchali písničky a já se snažila začlenit do probíhajícího rozhovoru. Stále netušíte důvod mé radosti? Ještě jsem Vám ho totiž neřekla! Asi po dvaceti minutách, kdy jsem sem tam prohodila nějakou španělskou větu, se mě kamarádka zeptala, jaká muzika se poslouchá v Česku, a vedle mě se ozvalo: "Počkej, ty nejseš z Uruguaye?!?!" Jakou já Vám měla radost, to snad ani nejde vyjádřit slovy.

No, každá pohoda jednou musí skončit. Ta naše skončila, když jsme se vrátili do školy dřív a sekretářka prohlásila něco v tom smyslu, že bychom se měli vrátit do výuky. (Pokud jste členové YFU, či se hodláte s těmito slovy podělit s onou již zmíněnou organizací, pak prosím nečtěte zbývající řádky tohoto odstavce. Já to tu miluju a rozhodně se neplánuji vrátit předčasně!) Zbývala mi už jenom poslední hodina chemie, a tak jsem místo do třídy zamířila do zmrzlinárny přes ulici. Společně s kamarádkou z artistika jsme si vychutnávaly obrovité kopce zmrzlin a říkaly si, že by takové dny mohly být častěji.

PS: Kdo se rozhodl postavit zmrzlinárnu/zmrzlinářství naproti škole, měl by dostat metál! A ten kdo vymyslel zmrzlinu s příchutí dulce de leche s kousky čokolády taky.