středa 28. června 2017

8 "divností"

Před méně než týdnem jsem se vydala zpátky do Česka, a přestože jsem už několik dní strávila v „mé staré“ (a milované) postýlce, mé příspěvky ještě nekončí. Chybí ještě několik článků z cest, na které se můžete těšit. Pohodlně se tedy usaďte a vychutnejte si článek, tentokrát o osmi věcech, které mě v Uruguayi překvapily.

Toaletní papír

Ptáte se asi: „Co je s ním?“ Nic. Používá se na to samé co v Česku s tím rozdílem, že po použití končí v koši vedle záchodu (a ve škole se prakticky nevyskytuje). A navíc tu plní funkci 2 v 1 – vzhledem k ceně papírových kapesníčků přebírá jejich funkci.

Skříňky v obchodech

Pokud máte nadměrně velkou tašku či batoh na zádech a vstoupíte do obchodu, pravděpodobně Vás v několika málo sekundách vyhledá ochranka a požádá Vás o odložení batohu do skříněk. A věřte mi, že nebylo moc příjemné, když jsem musela vysvětlovat ochrance (třikrát v jednom týdnu), že to uvnitř je skutečně můj batoh, že nejsem retardovaná, jenom nejsem odtud a jsem trooošilinku zapomnětlivá a že jsem prostě ztratila ten kus papíru, kterým se ta (pitomá) skříňka otvírá.

Prokletí mé existence...


Přijímačky na vysokou školu

Některé obory, např. fyzioterapie, tu k nim mají opravdu zvláštní přístup. Nezáleží jim totiž ani na vašich známkách či jejich průměru, ani na nějakém testu, který porovnává schopnosti a znalosti uchazečů. Ne, ne. A co tedy rozhodne o Vaší budoucnosti? Náhoda. Štěstí. Prostě Vás musí vylosovat.

Domovní čísla

Většina ulic v Uruguayi je uspořádána do pravoúhlých sítí, tedy do bloků (které se kdovíproč jmenují jablka a) které tradičně mají něco kolem 100 metrů na délku. Adresa tak může vypadat následovně: Ulice Chile jablko (blok) 4, parcela 12. V (malých) vesnicích (jako byla ta moje) domovní číslo chybí, a tak když posíláte pohled, můžete psát něco jako: ulice Uruguay mezi ulicí Montevideo a cestou 12, blíže k ulici Montevideo, naproti obchodu, (a pro jistotu) zelený dům. (Beze srandy.)

Yerba zmrzlina

Někdo si dává kávu, někdo pije maté. Takže pokud existuje kávová zmrzlina, měla by existovat i ta s příchutí lístků yerby. A taky že jo. A přestože většina Uruguayců na maté (více či méně) „závislačí“, ani jim se do téhle příchutě moc nechce. Divné. Že by v nich nedůvěru vyvolávala ta zelená barva? (Věřte mi, je to mňamka.)


Tablety a notebooky do školy

Je to pár let, co se uruguayská vláda rozhodla darovat (mimo jiné) všem žákům škol tablety, notebooky a navíc zavedli přístup k internetu zdarma ve vzdělávacích (m)učírnách. Nápad dobrý a chvályhodný, škoda jen, že tuto výhodu většina učitelů pro své hodiny nevyužívá. Z plánu „Ceibal“ ale těží například i důchodci a někteří státní zaměstnanci.

Maté je čaj(?)

O zvyku pití maté jsem se už několikrát zmiňovala v předešlých článcích. Co jsem ale do svých článků nezahrnula, je rozhořčení Uruguayců, když jejich milovaný nápoj někdo označí za čaj. Maté totiž přece není nějaký obyčejný čajíček!! (Technicky vzato to čaj je, ale nechme jim to.)

Úsměv - vyletí ptáček!

Všimli jste si někdy, že (skoro) na každé fotce s host mamkou či jiným Uruguaycem, mu/jí jdou vidět zuby? (Mně taky.) Jak mi bylo po pár nevraživých pohledech na začátku výměny vysvětleno: „ Je to neslušný. Když neukážeš zuby, tak na té fotce být nechceš!“ A tak se křením a mamka se směje - mé reflexy ještě nezaznamenaly návrat do Česka a návrat k „normálu“.

Sýýýýýr. (Překlad do uruguayštiny - Whiskyyyy)