Jedním z určujících faktorů Vašeho sociálního postavení tady je, zda máte, nebo nemáte přítele. Pokaždé, když se seznámím s někým novým, očekávám tuto otázku. Pokaždé také popravdě odpovídám, že nemám. (Tip pro budoucí cestovatele: Když řeknete, že ano, je to mnohem jednodušší.) V Česku to není nic neobvyklého, přece jenom je mi 17, a ne 35, ale tady? To, že v tomhle věku nemám kluka podle všeho znamená, že patřím do některé z následujících skupin:
- To, že nikoho právě nemám, znamená, že někoho hledám. Protože kdo by nestál o vztah?
- Když už se mi povede vysvětlit, že se do žádného vztahu nehrnu, mnohé bytůstky si mě zařadí to kategorie lehkých dívčin. (Vzhledem k tíze mých hříchů a pozadí je to jen těžko představitelné.)
- Ani výmluvy na lásku v Česku mě nezachránily - nejlíp přece zapomenu tak, že si najdu nějakého pěkného Uruguayce!
A tak jednoho dne přišel přítel mé host sestry s tím, že mi
dohodí svého kamaráda. Moje námitky byly zamítnuty a vlastně to vypadalo, jako bych do toho neměla co mluvit. Celá naštvaná jsem si stěžovala host mamce. Myslíte, že mě zachránila a řekla jim, že tohle je vážně blbý nápad? Ne! Moje host mamka prohlásila jenom: "Však by to byl jenom kamarád, ne
tracatraca!" Doteď nevím, co to přesně znamená, ale význam je, myslím, jasný. Děkuji Ti, náčelníku, že ses mě zastal!
PS (pro rodiče a rodinu obecně): Prosím, neděste se, jsem velká holka a do ničeho se přece natlačit nenechám!
Žádné komentáře:
Okomentovat