Nepovedená "odvykačka"

Medvídci, nebo ositos -
stejně je miluju <3

Dnes je 27. 8., tedy den, který bych si určitě zapsala do deníčku (, kdybych ho nezapomněla v Česku). Po dvou týdnech mého pobytu (na den přesně) konečně prší, což je trošku eufemismus pro to boží dopuštění, co panuje venku. Lepší vyjádření by tak možná bylo: " A chčije a chčije a chčije," ale nebuďme vulgární. Kroupy vystřídala bouřka a po bouřce přišel liják, který už trvá něco přes dvanáct hodin. No není to krása? Zavřená doma přemýšlím. A o čem?

Globalizace je vážně skvělá. Ano, chápu že tak trochu zabíjí kulturu a lokální tradice, ale podívejte se na to z mého pohledu. Jsem v jiné zemi, na jiném kontinentu a dokonce i polokouli, a zatímco píšu tenhle článek, jím HARIBO medvídky. Božííí.

Než jsem odjela moje rodina (Ahoj, mami!) si ze mě utahovala, že to tady bude jako na "odvykačce." Pravda, ten rok jsem plánovala jako "odpočinek" od několika věcí (čtěte mučení, utrpení a další formy strádání bez mých lásek):

Dulce de leche - mňamka.

•  Káva: Jak jsem již několikrát zmínila, v Uruguayi je velmi populární maté, tedy velmi silný (velmi, velmi, velmi silný) zelený čaj s povzbuzujícími účinky. Pije se tu prakticky od rána až do noci, a tak logický předpoklad byl, že zapomenu na kafe. Omyl. Po týdnu a půl jsem to nevydržela a zprovoznili jsme stařičký kávovar a piju oboje. Občas sice připomínám hyperaktivní veverku Breptu z Karcoolky, ale já na rozdíl od ní svou lásku ke kávě přiznám.
• Čokoláda - Smutnou pravdou je, že v Uruguayi je čokoláda tak dvakrát až třikrát dražší než v ČR a Nutella tu prakticky neexistuje. Jak se tu dá přežít? Jsou tu jiné sladkosti a mňamky, např. Alfajore a Dulce de leche, které trošku připomíná karamel, ale je o 300 % lepší.
• Pečení - Sami to jistě znáte - péct v cizí kuchyni prostě není ono, a tak jsem si říkala, že to tady nějak přežiju bez toho. Toto přesvědčení bylo zbořeno po čtyřech dnech. Od té chvíle svět spatřil mé první uruguayské cookies, buchty, další cookies a zítra, doufám, bábovku. Takže ani tohle nevyšlo.

Jak vidíte, moc dlouho tento nápad na omezení neřestí nepřežil. A proto bych ráda teď držela minutu ticha za všechny zemřelé naděje na hubnutí.

Alespoň že už jen mrholí. :D

Tento článek je publikován s denním zpožděním kvůli narozeninové fiestě kamaráda. Feliz cumpleanoz, Sami! Ale o zdejších fiestách až někdy jindy...

Mějte krásný den a spěte i za mě, protože to tady nějak nestíhám.