Naše letecká společnost pozvedla triviální počty na úplně
novou úroveň. Z 21 hodin letu bylo najednou 36, ze dvou nadšených
výměnných studentů zbyly (naštěstí také dvě) unavené trosky a ze dvou kufrů se
neobjevilo naprosto nic.
Na letišti nás vyzvedli dobrovolníci YFU, kteří nás
přemístili za ostatními studenty. Na místo konání PAO (popříjezdový seminář)
jsme se dostali ve dvě ráno místního času (pro méně zdatné počtáře –
v 7:00 českého času) bez kufrů, bez schopnosti udržet se na nohou. Jediné,
co jsme spolehlivě měli, byl hlad a informace, že ráno (v 7:30!!!!!!!) nás
čekají krevní testy, a o nějaké popůlnoční svačince si tedy můžeme nechat jenom
zdát.
Až následující den jsme měli možnost porozhlédnout se, kde
jsme se to vlastně ocitli. Už od začátku se mi moje rodina smála, že v Uruguayi
skončím na farmě s koňmi a krávami. No, nebyli jste daleko od pravdy –
Renacimiento je areál poblíž Montevidea, který svým návštěvníkům připomíná
staré časy gaučů a farem. A kdybych to měla označit jedním slovem – kouzelné.
Pokoje jsou pojmenovány podle zvířat a všechno je ze dřeva – tedy kromě velkého
(a tím myslím obřího) grilu, na kterém připravují obědy a večeře. A teď vážně –
jí tu něco jiného než maso???
Následující dva dny jsme spolu s ostatními výměnnými
studenty poznávali uruguayskou kulturu a zvyky a byli připravováni na naše
umístění. Pak to bylo najednou tady – neděle odpoledne a naše rodiny se pro nás
začaly sjíždět. Ten moment absolutní nervozity, očekávání a nadšení lze jen
těžko popsat. Ale o mé rodině až někdy jindy...
Žádné komentáře:
Okomentovat