Všichni do La Pedrery! 1/2

Už měsíc dopředu jsme netrpělivě odpočítávali dny do toho nejlepšího výletu s YFU Uruguay - výlet do La Pedrery. Konečně přišlo úterý 6. 12. a my, všichni výměnní studenti s jednou výjimkou - Laurou, jsme se sešli (pokusili sejít) v Montevideu. Po krátkých zmatcích, několika zoufalých telefonátech, desítkách zpráv znějící: "Kde jste?" a zanedbatelném počtu katastrofických úmrtí jsme konečně seděli v autobuse a jelo se.

Všem spáčům, čtenářům, řečníkům a dokonce i pár tanečníkům (Cože? Vy jste nikdy netančili v uličce autobusu za zvuku reggeatonu?!? Chyba!!) ty čtyři hodiny utekly velmi rychle a konečně jsme dorazili do hostelu. Neztráceli jsme ani chviličku a po úvodní instruktáži typu - užijte si to, ale nesmíte dělat tohle, tohle a tohle - zakončenou - hlavně pošlete smsku svým rodinám, ať mi zase všichni nevolají - jsme se vydali na pláž. <3

Vegetíme... Nebo vegetujeme?

Dejte dohromady bandu lidí, kteří se dlouho neviděli, spoustu příběhů, které jsme mezitím zažili, a volnější pravidla a musí Vám být jasné, že jsme strávili noc mluvením, sdílením zážitků, ale i problémů - vždyť kdo by Vám rozuměl lépe než další výměnní studenti, kteří zažívají totéž. Jak to obvykle bývá v těchto případech, s tímhle vším ke štěstí sházela jen jedna podstatná věc, jejíž důležitost jsme posouvali až na konec našich priorit - spánek.

A už zase nic neděáme. :D #Exchange life

Druhý den jsme začali zvolna. Dopoledne probíhali aktivity v hostelu. Zatímco Tom Cruise potřeboval na svou mission impossible dvě hodiny, mi na tuhle "challenge" měli 40 minut, během níž vzniklo pár seznamů a pohledů, ale i několik uměleckých veleděl např. báseň o supervýměně, supertanec a superpokřik. Jak vidíte, bylo to super. (Pozn. pro výměnné studenty: Quienes somos?!?! Superputas!!! Los quiero tanto <3) Mimochodem jsem také poprvé ve svém životě skládala origami. (A jak to tak vypadá, tak i naposledy - podle výsledku.) Následovali tolik oblíbené energizery (skupinové hry, nikoli nápoje). Nejlepší ale na tom celém bylo, že to všechno jsme více méně zvládli ve španělštině.

Mission completed§

Odpoledne byla na programu vycházka do vesničky La Pedrera, v níž jsme bydleli, a samozřejmě pláž!

Vamos a la playa!🎵🎵🎵🎵

Nová úroveň víry - auto ladící s kostelem.

První skupinovka z naší cesty.

Mořský panák/panic (?) Erik.

Ve čtvrtek jsme měli naplánovaný náročný program. Den jsme začali cestou do pevnosti Santa Teresa, což bývala/je jedna z mála vojenských pevností v Uruguayi. Vzhledem ke skutečnosti, že se nachází zhruba 36 km od hranic, pevnost střídala své obyvatele velmi často. Stojí na kopečku uprostřed přírodní rezervace, kam jsme se po krátké prohlídce různých sbírek s vojenskou tematikou uchýlili na oběd.

A další (výběrová) skupinovka.

A ještě jedna! (Slibuju, že poslední.)

Nechte mě hádat oblíbené zvířátko architekta pevnosti...

Cestou na poslední místo v našem programu jsme se ještě stavili v takové menší botanické zahradě a nádherném parku.

Pózování... (Ale jak jsem se k tomu nechala přemluvit?!?!)

Nevím proč, ale připadala jsem si trochu jako v románu
od Jane Austenové. Co Vy?

A po další hodině v autobuse jsme konečně dosáhli konečný cíl - Punta del Diablo. (Filosofická otázka - může být vrchol cesty nížina či místo na pobřeží bez kopců??) Na rozdíl od Punta del Este, které je letoviskem především pro bohaté Uruguayce a Argentince, Punta del Diablo je letním cílem "obyčejných smrtelníků". A upřímně, pokud dáváte přednost tak jako já domečkům/chatám a přírodě před ruchem města a luxusními hotely, tahle vesnička se Vám bude zdát jako ráj na zemi.

Slova popisující tenhle pohled ještě nebyla vytvořena.

Naše pozadí v pozadí. :D

Po dvou hodinách samostatně skupinkového objevování krás tohoto místa, jsme se vydali k nedalekým písečným horám, ehm, chci říci dunám. Jak velí jedna YFU tradice, kdo si neskočí z duny, jako by ani v Punta del Diablo nebyl. Pokud jste nikdy neváleli sudy z dun vřele doporučuji ;)

Tak, to by byly první tři dny. Na ten zbytek si ještě budete muset počkat - moc mě prosím neproklínejte. ;)