Výlet na východ

Minulý rok, někdy na jaře se objevil na stránkách českého YFU článek od Dominika, který tou dobou pobýval v Uruguayi. Článek to byl velmi hezký a inspirující, a tak si Uruguay vybrali jako místo své výměny hned 3 studenti (včetně mě). Další z nich je Laura, s kterou jsme si sedly už na předodjezdovém semináři v Česku. Když mi potom už v Uruguay psala, že bychom se mohly navštívit a poznat tak nová místa, byla jsem nadšená. A tak se stalo, že jsem po "menších" zmatcích stála v 7 ráno v autobuse mířícím do města Maldonado.

Ihned po příjezdu a nadšeném přivítání jsme se rozhodly pro krátkou procházku centrem, která se rychle zvrhla na mnohem delší "krátkou procházku". Navštívily jsme katedrálu (jednu z mála v Uruguayi), centrum, několik obchodů s tradičními koženými výrobky a maté, kulturní dům a bývalé kasárny brazilských vojáků (což byla jen tak mimochodem první kamenná budova, nebo její zbytky, kterou jsem v Uruguayi viděla).




"Hotel" brazilských vojáku 18. století...

...tedy, jeho zbytky.

Jedna z mála katedrál v Uruguayi - ale proč
je růžová???

Tato budova má jméno, které se o prázdninách nevyslovuje.
Malá nápověda: Luřino místo (m)učení

Dvůr místního kulturního domu

Jedna z věcí, co mě tu fascinují, je, že nikde nejsou popisky,
takže si celou historii místo můžu vymyslet sama! :D

Z Maldonada jsme zamířily do Punta del Este, což je jedna z částí Uruguaye s nejvíce rozvinutým turismem (a největším nákupním centrem v Uruguayi.). Naštěstí ještě nenastala sezóna, a tak byly hotely a kasina z větší části "opuštěné" a ani přenádherná pláž nebyla moc využívaná.

Hotel, hotel, hotel, taky hotel... Ááá, počkat, támhle je hotel s kasinem!

Jedna z největších atrakcí  tohoto města je "mano" (v překladu ruka), která "trčí" z pláže. Jako všichni turisti jsme se s ní samozřejmě musely vyfotit, tentokrát i s českou vlajkou a úžasnými účesy (credit to: wind). Po tentokrát už opravdu krátké procházce po pobřeží, jsme zjistily, že procházet se 6 hodin na poledním sluníčku nebyl nejlepší nápad, a tak jsme se mírně připečené vydaly k Lauře domů do čtvrti La Barra.

Pokus č. 1. (Děkuji neznámé paní za foto.)

Pokus č. 2. Povšimněte si prosím mých vlasů,
jako z mangy, ne?

Vzhledem ke skutečnosti, že by nás mohli přejmenovat na Červenky, jsme opustily od původního plánu, který zahrnoval pláž a koupání, a zůstaly jsme doma a mluvily a mluvily. S láskou jsme vzpomínaly na vánoční trhy, a tak nás napadlo udělat bramboráky. Long story short, po mnoha úpravách té divné hmoty, které jsme říkaly těsto, se příprava protáhla asi na 3 a půl hodiny, ale stálo to za to. Po společné večeři s jejími host rodiči, kdy hlavním tématem byly uruguayské hrady a zámky, nebo spíše jejich absence, jsme v 11 usoudily, že se na žádný český film nebudeme dívat a dáme přednost spánku. O půl čtvrté ráno jsme dokončily debatu o staříkovi Tomu Cruisovi a Pocahontas a popřály si dobrou noc. Asi jsme ukecané nebo co.


Záběr bramboráků, jsem bohužel nestihla vyfotit, ale jistě si ji můžete domyslet. ;)



Následující poledne bylo velmi krušné a my vypadaly jako chodící mrtvoly. Abychom neděsily lidi na pláži rozhodly jsme se navštívit museum moře. Z na první pohled maličké expozice se vyklubala rozsáhlá sbírka vodních živočichů, pestrobarevných mušlí, několik zajímavých co-moře-vyvrhlo výstavek a (můj favorit) místnost s články o pirátech, které jsme se snažily (většinou úspěšně) překládat. Se stejným nadšením jsme vtrhly do insektária, odkud jsme asi po pěti minutách zase rychle vypadly.

Laura a domorodec.

A pak že v Uruguayi žraloci nejsou!

Kdyby byl Nemo mušle...

Speciálně kvůli panu učiteli Hajnovi. Myslím na Vás. :D

Nech brouka žít...

Poté už nám zbýval čas jen na malou svačinku a rychlý úprk na autobus zpátky do Maldonada, odkud jsem pokračovala směr domů. Rozhodně se ale plánuju vrátit - vždyť jsem se nebyla podívat v přístavu na lachtany!

Na závěr fotka s národním hrdinou Artigasem.

A ještě jedna. (Ty jeho sochy jsou snad všude!
To nemají těch hrdinů víc??)