Do Montevidea jsme se vypravily v úterý časně ráno s jasným cílem - koupit závěsy a zajít do banky… Jo, a taky proběhnout nejvýznamnější pamětihodnosti a zajímavosti. O půl desáté jsme tak stály před autobusovým terminálem/nákupním centrem Tres Cruces. Jak by řekla nejmenovaná osůbka, „vzaly“ jsme autobus (ne, neukradly jsme ho) a vydaly se směrem k novému nákupnímu centru, které se prozíravě jmenuje „nuevocentro shopping“.
 |
| Památník obětem (zmizelým) diktatury |
Po malé „občerstvovací“ zastávce v domě, kde host
mamka se sestrou bydlívaly, jsme se vydali přesně na opačnou stranu Montevidea,
tedy na ramblu - chci říci nábřeží.(?)
 |
| Rozárium bez růží?! V Uruguayi žádný problém. |
 |
| Najdi pět rozdílů. |
 |
| Pittamigliův hrad - v Uruguayi je jich hned několik. Chybí jen drak... |
 |
| Odpočinkujeme. |
 |
| Na autobusové zastávce jsme se krčily před rozzuřeným indiánem. |
Shopping Punta carretas se vyznačuje jednou
zvláštností – jen málokteré nákupní centrum bývalo totiž v minulosti vězením, a
to tím nejkrutějším v celé zemi. Dnes Vás však na tomto místě budou
mučit jen neúměrně vysoké ceny.
 |
| Naše velikonoční vajíčka přeplula oceán. |
To už jsme obě začaly mít pořádný hlad, a tak jsme se
rozhodly zkrátit prohlídku „nákupáku“ a zamířit do centra na to nejlepší
chivito z celé Uruguaye s malou odbočkou do národní knihovny, právnické
fakulty a jeslí, kde pracuje teta. Do restaurace jsme se doplazily téměř mrtvé
hladem.
Další zastávkou byla banka, po které následoval umělecký
trh se spoustou zvláštností a nádherných
zbytečností a pár opravdu divných,
divných věcí.
 |
| Kam se hrabou názvy jako "lidovky" nebo "MF", Uruguayci mají papuč/pantofli/nazouvák. |
 |
| Mňamka. |
 |
| Taková krásná klíčenka! A z čeho že to vlastně je? Z kostí?!?! Aha... Ne, děkuji. |
Venku se začalo stmívat a my jsme celodenní putování
zakončily na Plaza de Independencia (náměstí Nezávislosti), kde je nové sídlo
vlády a také (prý) ostatky národního a hrdiny Artigase.
 |
| Haló, máme problém - to slunko se tam nevleze. Nevadí, tak ho schováme. |
 |
| I v Montevideu platí, setkáme se u koně. |
Časně ráno jsme se vypravily do divadla Solís na
prohlídku, která se zrovna ten den nekonala. Alespoň jsme si tak prošly
expozici kostýmů inspirovaných Shakespearovými sonety. Přivábené hudbou zvenčí
jsme náhodou narazily na dechový orchestr armády/stráže, který nás zavedl až
před budovu musea, které zrovna otevíralo – prostě štěstí. Výstava věnovaná
především historii Montevidea byla jedním slovem úžasná.
 |
| Verča se snaží pózovat (a nejde jí to). |
 |
| Vtip pro zasvěcené: "Ticho, blbci!" |
 |
| Když Montevideo byla jen malá vesnička. |
 |
| Nebyli bychom v Uruguayi, kdyby tu neměli sbírku "starožitných" maté. |
Následovala procházka historickou částí města zakončená
v Mercado del puerto (přítavním trhu), kde jsme si daly ty nejlahodnější,
nejúžasnější, nejchutnější a největší empanady, jaké jsem kdy jedla. Mňamka. Po
prolezení všech turistických obchůdků v okruhu 2 km, jsme konečně začaly
řešit to, pro co jsme se vlastně do Montevidea vypravily – závěsy. (Nutno přiznat,
že bez úspěchu.) Cestou mi host mamka ukázala nejlepší panaderii (pekařství) v okolí,
centrální hřbitov a dům, kde dříve bydlívaly.
 |
| Zdá se, že velikonoční zajíček navštívil stejný obchod jako já. |
 |
| Přístav, kam se samozřejmě nemůže... Nic nepotvrzuji, ani nevyvracím. |
Byly asi čtyři hodiny a my se pomalu chytaly na návrat do
Playa verde, když host maminka obdržela telefonát, který změnil všechny naše
plány. Její starší bratr se totiž odebral na věčný odpočinek, a tak jsme se
urychleně vrátily domů.
(Tento článek jsem napsala už před měsícem, tak si prosím posuňte časovou linii. Autorku článku totiž zasáhl záchvat lenosti. ;)
 |
| Říkali mi, že se na ně nemám dívat svrchu... Ale když ono je to tak těžké... |
Žádné komentáře:
Okomentovat